(Gorg¬ nebo Gorg¬n, t. j. hřímavě řvoucí) nebo Medusa (vládkyně), sluje v řeckém mythu hrozná obluda, již zplodily mořské bytosti Forkys a Kétó, patrný to obraz bouřného mračna. Sídlela prý na nejzazším západě za Ókeanem (na ostrově Sarpédonu), s které strany bouřná mračna nejčastěji vystupují. Tvář měla oblou, hrůzyplnou s nosem sploštělým; vypoulené oči, jejichž sršícím pohledem živoucí bytosti kameněly, běloskvoucí, dlouhé kly v šklebící se tlamě, vlasy kovové nebo hadí, ruce kovové jsou veskrze obrazem blesku, jenž rovněž působí strnutí, často se přirovnává (i u Římanů a Indů) ke klu kančímu, srší pohledem hadím a vine se jako had a co do lesku a síly podobá se kovu. Mohutná křídla a černé tělo i roucho její zřejmě poukazují na černý, větrem unášený mrak. Sama jsouc smrtelnou, měla z týchž rodičů dvě nesmrtelné sestry jí úplně podobné, jež sluly Sthenó (Mocná) a Euryalé (Široskoká); všem třem pak byl společný název Gorgóny (Gorgánec). [Gorgó] byla všemi bohy nenáviděna; jediné Poseidón na květnatém palouku božského sadu s ní obcoval. Když od něho počala, tu Perseus, vyslán jsa Athénou, přišel ku [Gorgó]-nám, jež zastihl spící v jeskyni (bezvětří před bouří). Když pak mečem nebo srpem [Gorgó]-ně hlavu odťal, vyskočili z jejího trupu Chrysaór (zlatomečí) a okřídlený oř Pégasos. Zápas Persea, boha světelného, podobá se hojným bájím. v nichž božstvo světelné poráží nějakou obludu, obraz to mračna a bouře. Uťatá hlava s tváří oblou připomíná patrně mrak podoby oblé; porod Chrysaora a Pégasa jest zajisté obrazem vzniku blesku z mračen. Obě sestry, probudivše se, jaly se nesmírně ječeti, kterýžto nářek znamená patrně hrom, k němuž poukazuje i výše udaná etymologie slova [Gorgó] (od kořene gar); jich pronásledování Perseus šťastně unikl a uťaté hlavy, jejíž pohled i na dále usmrcoval, proti svým nepřátelům užíval.-Dle attické báje Gaia po čas gigantomachie porodila [Gorgó]-nu, ozbrojenou štítem hadím; Athéné ji zabila a ukořistila štít její, onu aigidu, jíž pak Athéné a Zeus užívali. V pozdější báji [Gorgó] představována s tváří sice spanilou, avšak výrazu ledového; Athéné horšíc se na její poměr k Po. seidónovi a závidějíc jí krásných vlasů, změnila je v hady a proti ní vypravila Persea. Jako blesku, tak i [Gorgó]-ně přičítá se moc nejen smrtící, nýbrž i hojivá; to platilo zejména o krůpějích její krve. Gorgóneia užíváno jako ochranného prostředku proti uhranutí. klk.


